Základní informace pro uživatele sociálních služeb o smluvních vztazích v sociálních službách

Mezi zásadní změny nové právní úpravy patří nová úprava vztahů mezi poskytovateli a uživateli služeb, která je z oblasti správního (veřejnoprávní oblast) rozhodování přenesena do systému soukromoprávních vztahů, založených soukromoprávní Smlouvou - dohodou o poskytování sociální služby. Podle dřívější právní úpravy bylo o poskytnutí sociální služby, přijetí do zařízení, přemístění, ukončení pobytu v zařízení nebo o úhradě za pobyt v zařízení rozhodováno ve správním řízení. V současnosti osoba, která potřebuje sociální službu, si může vybrat poskytovatele sociálních služeb sama a obrátit se na něj se žádostí o poskytnutí sociální služby.
Poskytování sociálních služeb je tak právní úpravou nově založeno na smluvním principu. Sjednávání druhu služby a rozsahu poskytovaných služeb podle individuálních potřeb osob ve smlouvě včetně konkrétních podmínek poskytování služby je významným krokem směřujícím k uplatnění svobodné vůle osob, kterým jsou služby poskytovány. O osobách a jejich potřebách nebude „někým rozhodováno“, ale osoby samy budou účastníky sjednání podmínek poskytované služby. Zákon stanoví povinné náležitosti obsahu smlouvy. Současně je zajištěno zastupování osob, které nejsou schopny samy jednat při uzavírání smluv a nemají zákonného zástupce, obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Smlouva o poskytnutí sociální služby je soukromoprávní smlouvou a vztahují se na ni,vedle zákona o sociálních službách i ustanovení občanského zákoníku.
Zákon stanoví oprávnění osoby obrátit se se žádostí o pomoc na obec – a tomuto oprávnění odpovídající povinnost obce - ve které je osoba hlášena k pobytu zprostředkovat možnost poskytnutí sociální služby, například tak, že vyhledá vhodného poskytovatele a dotáže se ho, zda může osobě takovou službu poskytnout, anebo zprostředkovat osobě kontakt s poskytovatelem, například výběrem vhodného poskytovatele sociálních služeb, uvedením adresy, spojení apod. Toto ustanovení není v praxi příliš využíváno – resp. nemá praktický dopad pro řešení konkrétní smluvní „situace“ uživatele služby. Toto oprávnění osoby – stejně jako povinnost obce je totiž nutno vykládat striktně ve smyslu ust. odst. 2 § 89 zákona. Popis činnosti obce, v případě, že se na ni osoba s uvedenou žádostí obrátí je uveden relativně taxativně a znamená de facto, že obec splní svou povinnost již tím, že osobě zprostředkuje kontakt s poskytovatelem vhodné sociální služby. Obec nenese odpovědnost za to, zda služba bude či nikoliv uživateli poskytnuta. Nenese odpovědnost ani za obsah případné Smlouvy o poskytnutí sociální služby.

Smluvní princip v sociálních službách

Smlouva o poskytování sociální služby představuje významnou novinku. Má přinést, spolu s dalšími ustanoveními zákona, změnu postavení uživatelů sociálních služeb. Právní úprava týkající se smlouvy je obsažena takřka výhradně v ustanovení § 91 zákona o sociálních službách. Úprava je vzhledem ke složitosti problému, kterého se týká, velmi kusá a obecná. Podle něj smlouva obsahuje minimálně tyto náležitosti:

  1. označení smluvních stran,
  2. druh sociální služby,
  3. rozsah poskytování sociální služby,
  4. místo a čas poskytování sociální služby,
  5. výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 72 až 76 zákona a způsob jejího placení,
  6. ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
  7. výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
  8. dobu platnosti smlouvy.

Může poskytovatel odmítnout uzavření smlouvy?

Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud

  1. neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá,
  2. nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby,o kterou osoba žádá, nebo
  3. zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby.

Jedná se o tyto zdravotní situace (u pobytových služeb):

  1. zdravotní stav osoby vyžaduje poskytnutí ústavní péče ve zdravotnickém zařízení,
  2. osoba není schopna pobytu v zařízení sociálních služeb z důvodu akutní infekční nemoci, nebo
  3. chování osoby by z důvodu duševní poruchy závažným způsobem narušovalo kolektivní soužití; to neplatí, jde-li o poskytnutí pobytové sociální služby v domově se zvláštním režimem.

Jestliže poskytovatel sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v tomto odstavci, je povinen vydat o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy. V ostatních případech je poskytovatel povinen vést jednání směřující k uzavření smlouvy.

U kterých služeb musí být písemná smlouva uzavřena?

Z textu normy je zřejmý okruh služeb, na jejichž poskytování musí být uzavřena písemná smlouva:

A zde je přehled služeb, na jejichž poskytování písemná smlouva musí být uzavřena, požádá-li o to alespoň jedna smluvní strana:

Poslední okruh tvoří služby, u nichž zákon povinnost uzavření písemné dohody o poskytování služby neupravuje. V těchto případech smluvní strany mohou uzavření smlouvy dohodnout - musí se však jednat o souhlasný projev vůle obou stran:

Zkušenosti a problémy při uzavírání smluv

V poradnách uživatelům sociálních služeb jsme již prověřili několik stovek smluv o poskytování sociální služby. Zkušenosti nejsou příliš radostné. Setkali jsme se s následujícími skutečnostmi:

Informace k jednotlivým ustanovením smlouvy

Označení smluvních stran

Bez označení smluvních stran by nebyly splněny podstatné náležitosti daného právního vztahu. Z pohledu uživatele nelze očekávat zásadnější problémy s jeho naplněním.

Druh sociální služby

Je nutno vyjít z textu zákona a sociální službu podřadit jednomu z druhů uvedených v zákoně. V případě, že se bude jednat o kombinaci služeb, bude účelné zvážit jejich uvedení v jedné, ale v případě potřeby i dvou samostatných smlouvách. Praxe zatím ukazuje, že převládá jedna smlouva na více druhů služeb. Objevují se problémy s přesným určením druhu služby – není uveden odkaz na ustanovení zákona – ale pokus o její „popis“, který nemusí být přesný. Vždy by mělo být naprosto zřejmé, o jaký druh sociální služby se jedná. Setkali jsme se i s tím, že uživatel podepsal smlouvu na sociální službu, kterou vůbec nečerpal!

Rozsah poskytování sociální služby

V tomto bodě se jedná o jedno z klíčových ustanovení, podle něhož bude služba poskytována. Slovem rozsah je totiž možno rozumět i obsah poskytované služby. Formulace tohoto ustanovení ve smlouvě je pro uživatele velmi významná. V tomto bodě jsou smlouvy snad nejvíce nedostatečné. Zpravidla je uvedena varianta následujícího:

„uživatel poskytuje sociální službu dle ust. § xy a poskytuje:

  1. ubytování
  2. poskytování stravy
  3. pomoc při osobní hygieně
  4. pomoc při zvládání běžných úkonů…
  5. ….

Což je jen „bezduchý“ přepis příslušných ustanovení právní normy. Naprosto chybí základní (a přitom jednoduché) věci a úkony jako jsou – jak často a na jak dlouho má být uživateli (nezpůsobilému samostatného pohybu) zajištěn pobyt mimo zařízení „na čerstvém vzduchu“, kdo je oprávněn vstupovat k němu do pokoje a za jakých podmínek apod.

Místo a čas poskytování sociální služby

Jako v předchozím případě i toto ustanovení je velmi významné. Je nutno specifikovat nejen obecný čas poskytování celé služby (např. centra denních služeb – od 8,30 do 16,00 hod.), nýbrž uvést – alespoň rámcově – i základní činnosti při poskytování sociální služby a jejich časovou specifikaci. Význam tohoto ustanovení oceníme ani ne tak v běžném a bezkonfliktním průběhu služby, nýbrž dojde-li k neshodám a problémům při plnění smluvních ujednání. A samozřejmě i při stanovení plateb za sociální službu.

Výše úhrady za sociální služby a způsob jejího placení

Výše úhrady je sjednána dle ustanovení § 72 až 76 zákona. Zatím jsme se setkali s následujícími typy problémů u úhrady za sociální službu. Problém spočívá zejména:

Sociální služby poskytované za úhradu

Za pobytové služby poskytované v

Za poskytování sociálních služeb

platí uživatel úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou vždy však do výše stanovené ve vyhlášce MPSV (výjimky stanoví právní předpis – např. při poskytování pečovatelské služby účastníkům odboje apod.)

Služby poskytované bez úhrady

Náklady na tyto služby hradí poskytovatel z dotace na poskytování sociálních služeb, z vlastních zdrojů a z dalších příjmů. Bez úhrady uživatelem se poskytují následující služby sociální péče:

Úhrada za služby v zařízeních s celoročním pobytem

V těchto případech zákon výslovně stanoví povinnost uživatele uhradit poskytovateli plnou výši příspěvku na péči a dále uhradit náklady ubytování a stravování do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Tím je vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb. Například v domově pro seniory (dříve domov důchodců) či domově pro osoby se zdravotním postižením (dříve ústav sociální péče) je u celoročního pobytu stanovena výše až 140,- Kč za celodenní stravu a až 160,- Kč za poskytnutí ubytování a souvisejících činností.

Úhrada za služby v zařízeních s týdenním pobytem

U této formy pobytových zařízení je stanovena stejná maximální částka za ubytování a stravování jako u celoročních pobytů (např. oběd max. částkou 70,- Kč). Z příspěvku na péči však uživatel sociální služby hradí poskytovateli maximálně 75% přiznaného příspěvku. U osoby starší 18 let pobírající příspěvek na péči ve III. stupni závislosti (8000,-Kč) tak uživatel převede poskytovateli měsíčně částku 6000,- Kč, tj. 75% přiznaného příspěvku na péči.

Úhrada za služby v denních pobytových zařízeních a dalších služeb poskytovaných ambulantně či v terénu

V těchto případech zákon nestanovil fixní částku z příspěvku na péči, kterou hradí uživatel poskytovateli, jako tomu je u týdenních a celoročních pobytů. Cena služby je stanovena ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb. Nejčastěji se jedná o částku 85,- Kč za hodinu poskytovaných sociálních služeb. Jedná se například o denní stacionáře, centra denních služeb, odlehčovací služby, podporu samostatného bydlení, osobní asistenci, většinu úkonů pečovatelské služby, průvodcovskou a předčitatelskou službu apod.

Důležité upozornění k úhradám za poskytování služeb

Ujednání o dodržování vnitřních pravidel poskytovatele

Jedná se o problematické ustanovení textu zákona. Z dikce normy totiž nevyplývá závěr, že se v textu smlouvy musí uvést závazek uživatele dodržovat všechna vnitřní pravidla vydaná poskytovatelem služby. Právě kvalita interních normativních směrnic u poskytovatelů sociální péče je obecně velmi problematická. Tyto vnitřní směrnice v žádném případě nemohou nahradit či měnit pravidla chování stanovená v zákonech a dalších obecně závazných právních předpisech. Proto je nutné, aby uživatelé opatrně přistupovali k ustanovením smluv, které je činí povinnými dodržovat všechna vnitřní pravidla. V praxi se ukazuje, že poskytovatelé formulují výpovědní důvod ze smlouvy velmi často s odkazem na „porušování povinností uživatele stanovených interními směrnicemi“. Jestliže v procesu sjednávání smlouvy zákon uživatele výrazně chrání – viz de facto nemožnost odmítnout uzavření smlouvy poskytovatelem - potom po podepsání smlouvy již vše záleží na její kvalitě a sjednaných podmínkách!

Výpovědní důvody a výpovědní lhůty

Jejich význam lze zvýraznit připodobněním k obdobným institutům známým z dalších právních odvětví (např. ustanovení o výpovědních důvodech dle zákoníku práce, výpovědních důvodech z nájmu bytu dle občanského zákoníku či nebytových prostor dle zákona o nájmu nebytových prostor apod.)
Ze zatímních smluv se ukazuje, že se obecně dodržuje právo uživatele podat výpověď bez uvedení důvodů a že jsou ve smlouvách tou či onou měrou specifikovány důvody k výpovědi či dokonce v některých případech k odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele. Pro uživatele je velmi důležité přistoupit jen na tak precizně formulované výpovědní důvody, které do budoucna nezavdají poskytovateli možnost libovolně přistoupit k ukončení poskytování sociální služby.

Doba platnosti smlouvy

Obě smluvní strany mají v zásadě možnost stanovit dobu platnosti na dobu neurčitou či určitou. Pro uživatele je výhodnější doba neurčitá, naproti tomu lze očekávat, že poskytovatelé budou mít zájem alespoň v počátcích uzavírání smluv volit i dobu určitou, zpravidla vymezenou časovým úsekem.

Závěrem ke smluvním vztahům je důležité poznamenat. Platí samozřejmě pravidlo, že uvedená ustanovení představují „minimum povinného“, obě smluvní strany si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit i dalšími ustanoveními. Právě ta – zejména v částech rozahu služby, způsobů řešení plateb a dalších – mohou významným způsobem zpřesnit a tedy i zkvalitnit postavení uživatele služby v rámci faktického užívání dané sociální služby.

Shrnutí! Je samozřejmé, že pro vlastní obsah sociální služby budou rozhodující i mimoprávní skutečnosti, a z nich zejména obvyklá situace označovaná jako zákon nabídky a poptávky. Nicméně je rovněž pravdou, že kvalitní sociální službu může zajistit pouze kvalitní smlouva upravující podrobně, výstižně a přesně všechny práva a povinnosti obou smluvních stran.

Důležité! Nepodceňujte přípravu kvalitní smlouvy o poskytování sociální služby ! Neváhejte a vyhledejte pomoc speciálně vyškoleného poradce uživatele sociálních služeb ! S jeho pomocí se můžete vyvarovat řady budoucích obtíží.

© Doc. Mgr. et. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D.
metodik projektu Poradenství uživatelům sociálních služeb

Dokumenty

Loga: ESF, vlajka EU, MPSV

Logo: Národní rada zdravotně postižených