Poradna pro uživatele sociálnich služeb
Dobrý den, zajímalo by mě zda u služby sociálně terapeutické dílny je stanoveno, že musí být uzavřená písemná smlouva o poskytování soc služby. V případě, že je to klient, který k poskytovaleli dochází zvenčí se to zdá logické. Jak se zachovat v případě,že uživatel zároveň využívá u tohoto poskytovatele pobytovou službu, na kterou má samozřejmě uzavřenou smlouvu, musí mít ještě další smlouvu na využívání soc. ter. dílen,které taktéž v Domově využívá?v Zákoně ani ve vyhl. týkající se soc. služeb nic takového není,a ani na vašich stánkách v Dokumentech - info o smluvních vztazích není ve vyjmenovaných tato služba.
Díky za rychlou dodpověď.
H.
Dobrý den,
Druhy služeb, jejichž poskytování je vázáno (podmíněno) uzavřením p í s e m n é smlouvy o poskytování sociální služby uvádí § 91 odst. 1 zákona o sociálních službách. A to buď "povinné" uzavření, nebo uzavření "podmíněné" - trvá-li na tétoformě alespoň jedna smluvní strana při jednání o uzavření smlouvy. Je skutečností, že služba "Sociálně terapeutické dílny" podle § 67 zákona v tomto ustanovení uvedena není. Znamená to pouze a právě to, že strany se mohou dohodnout:
a) službu si budou poskytovat bez uzavření písemné smlouvy (na základě smlouvy - dohody - ústní)
b) službu si budou poskytovat s uzavřením písemné smlouvy - musí se jednat o souhlasný projev vůle obou stran - nejlépe v období jednání se zájemcem o službu.
Z uvedeného vyplývá, že smluvní vztah si v konkrétním případě, jež popisujete, můžete uzavřít dle Vašich potřeb.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jaké povinnosti v oblasti odpovědnosti za klienty má poskytovatel sociální služby. Jde mi především o oblast bezpečnosti a dohledu u klientů, kteří jsou plnoletí a u klientů, kteří jsou zbaveni nebo omezeni k právním úkonům. Může hrozit pracovníkům právní postih, pokud se jedněm nebo druhým klientům stane např. úraz nebo pokud se i přes zákaz požívání alkoholu opijí v době poskytování služby. Děkuji.
Dobrý den,
Váš dotaz patří k jedněm z nejfrekventovanějším z oblasti poskytovatelů sociálních služeb. Lze jej laicky přeložit jako "co se stane - když se něco stane"... Samozřejmě můžeme obecně odpovědět. Nicméně - ta oblast - pohybujeme se v tzv. odpovědnostních vztazích - odpovědnost za škodu - je tak rozsáhlá, že není možno, aby poskytovatel z jednoho dotazu a odpovědi na něj vyvozoval podstatné závěry. Bylo by žádoucí, aby příslušný pracovník poskytovatele v tomto směru absolvoval nějaký speciální seminář, školení. (např. jen úprava základního odpovědnostního vztahu - odpovědnost za škodu způsobenou těmi kdo nemohou posoudit následky svého jednání - se v rámci školení pohybuje v dotaci pět - osm hodin). Přitom právě tento případ odpovědnosti míří na situaci poskytovatelů, kteří mají "v péči" - slovy zákona "vykonávají dohled" nad nezletilými - nebo osobami s mentálním postižením. Potažmo zejména o osoby zbavené či omezené ve způsobilosti k právním úkonům.
V tomto případě platí, že tyto osoby sice na škodu (ovšem může se jednat i o škodu na zdraví jich samotných, o škodu věcnou atd.) odpovídají, ale (zákon podmiňuje vznik této odpovědnosti) pouze tehdy "jestliže jim stupeň jejich rozumové a volní vyspělosti umožní a) ovládnout své jednání a b) rozpoznat jeho následky. I v těchto případech ovšem "společně a nerozdílně" odpovídá ten, kdo byl povinen vykonávat tzv. náležitý dohled. To může být např. poskytovatel sociální služby. Tato část právní úpravy by v podstatě znamenala, že pokaždé, stane-li se v důsledku jednání této osoby nějaká škoda, hradil by její část i poskytovatel. Proto zákon v příslušném paragrafu ještě stanoví, že "ten kdo je povinen vykonávat náležitý dohled se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že tento (náležitý dohled) nezanedbal". Ovšem - zákon staví důkazní břemeno na stranu poskytovatele. Tzn. - předpokládá - presumuje domněnku - že dohled zanedbán "je" - a poskytovatel musí prokázat, že tento nezanedbal...
Potom se odpovědnosti zprostí.
Hovoříme o odpovědnosti poskytovatele - a odpovědnosti občansko právní - tj. "náhradu škody". Např. uživatel pobytových služeb domova pro zdravotně postižené utrpí vážný úraz - třeba i vlivem jednání dalšího klienta - který je sám za škodu neodpovědný - a poskytovateli se nepodaří prokázat, že v danou chvíli nezanedbal povinný dohled - v takovém případě bude náhradu škody za újmu na zdraví hradit.
Připadají však v úvahu i další případy odpovědnosti - u pracovníků - zaměstnanců - např. odpovědnost dle zákoníku práce (porušení pracovní kázně a případné sankce - až výpověď), trestního zákona - tzv. ublížení na zdraví z nedbalosti apod.
Jak jsme uvedli v úvodu, celá problematika je značně rozsáhlá - nelze na ni v rámci tohoto dotazu zodpovědět.
Obracím se na Vás s prosbou o radu.
Pracuji jako asistent sociálního pracovníka Charity V. Jednou z našich poskytovaných služeb je i pečovatelská služba - § 40 zákona č.108/2006 Sb. Při své práci jsem se setkala s touto situací:
Uživatelem charitní pečovatelské služby je muž požívající výhody statusu "účastník odboje". Z tohoto důvodu mu přináleží dle § 75 zákona 108/2006 Sb. poskytnutí pečovatelské služby bez úhrady. Přesto požádal o přiznání příspěvku na péči. Ten mu byl přiznán - 3.stupeň. Tudíž pobírá každý měsíc 8.000,- Kč určených k úhradě za služby. Ve formuláři "Oznámení o poskytovateli pomoci" figuruje Charita Vsetín jako poskytovatel služby.
Chápu správně, že dle znění zákona naše organizace nemůže účtovat zmíněnému uživateli úhradu za poskytnuté služby? Pokud to tak je, proč tato osoba pobírá příspěvek na péči? Můžeme říci, že si může službu zaplatit např. u svého souseda či rodinného příslušníka. Pokud ovšem Charita Vsetín figuruje jako oficiální poskytovatel služby...???
Jaké jsou možnosti naší organizace k zajištění financování poskytnuté pečovatelské služby tomuto uživateli? Není chyba, že zákon tuto situaci lépe nespecifikuje?
Prosím o Váš názor a případnou radu.
Dobrý den,
musím říci, že málokdy dostáváme do poradny dotaz, který by, svou povahou a obsahem, byl zcela "nový". Ve Vašem případě tomu tak je - dosud - tedy alespoň v našem okruhu - se nikdo nad touto situací nepozastavil. Přitom je skutečně - z právního i obecně lidského hlediska - velmi zajímavá.
Problém je v tom, že zmíněnou vazbu si zřejmě neuvědomili ani tvůrci zákona. Nepředpokládám totiž, že situace, jíž popisujete by byla úmyslem zákonodárce. Jeho úmyslem zřejmě bylo zajistit vybraným skupinám občanů ( uvedeni v odst. 2 § 75 zákona o sociálních službách) možnost využít pečovatelské služby bezplatně - jako výraz hodnocení státu určité sociální situace. Sem patří vedle tzv. "odbojářů" i osoby rehabilitované podle zákona o soudní rehabilitaci, osoby odsouzené před rokem 1989 do tábora nucených prací, ale také rodiny v nichž se narodily současně 3 nebo více dětí apod. Ovšem - také manželky - manželé - osob které jsme uvedli...
Jakkoliv se jistě shodneme, že je správné, pokud stát vybraným skupinám občanů takto prokazuje jistou úctu či vděčnost za jednání, které pro ně v minulosti mělo nepříznivé či tragické následky - nejsou řešeny právě otázky vztahu k příspěvku na péči.
Zákon řeší v určité části přiznání příspěvku - tj. známé "nezvládnutí příslušného počtu úkonů" - a ve druhé části právě - a taxativně - "pečovatelská služba se poskytuje bez úhrady"...
V praxi může nastat celá řada situací. Občan, jemuž je pečovatelská služba poskytována bezplatně
a) nemá žádný příspěvek
b) má malý příspěvek a služby, které by jinak platil jsou "dražší"
c) má větší příspěvek - ale využívá i další služby
d) má větší příspěvek - a využívá jen pečovatelskou službu
Právě a pouze poslední příklad vzbuzuje otázky, které jste položila v dotaze.
Zbývá jediné - součástí řízení o příspěvku je i povinnost pobiratele příspěvku použít jej na úhradu služeb (péče) - tedy kontrolní oprávnění obecního úřadu. Protože toto oprávnění je takřka prakticky nepoužitelné - v návrhu novely zákona v Parlamentu je i změna, podle níž musí pobiratel prokázat "způsob užití" příspěvku.
Jinými slovy- za současné právní situace nelze říci, že daný postup, který u Vás pozorujete je protiprávní. A není jisté, jestli "protiprávní" vůbec někdy bude. Zákon prostě takové zvýhodnění zavedl. V řadě případů to bude dobře a lidem to pomůže -v některých případech to může vzbuzovat otazníky - na "dálku" nemůžeme posoudit o jaký případ se jedná u Vás.
Navíc - zákon neřeší - pokud by u daného poskytovatele bylo těchto oprávněných osob větší množství...
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaké nároky na ošetřování 86letá osoba s druhým stupněm bezmocnosti.Jedná se mi o toto-moje matka byla umístěna v domově důchodců, kde po uklouznutí v koupelně upadla a zranila si oko-přišla o zrak a proto se ptám, jestli i kdyby doprovod odmítla, jak tvrdí sestra, nebyla její povinnost ji do pokoje doprovodit. Domov důchodců je pojištěn u pojišťovny Kooperativa, která zamítla pojistné plnění právě kvůli údajnému odmítnutí pomoci, celá věc byla zahrnuta do odpovědnostní pojistky a protože se odpovědni za tuto věc necítí, odmítli pojistné plnění uhradit. Dá se proti tomuto jednání nějak bránit? Předem děkuji za Vaši odpověď.
Dobrý den,
dotaz směřuje do velmi frekventované oblasti "obsahu péče v zařízeních sociálních služeb" - stejně jako tzv. odpovědnosti těchto poskytovatelů za škody způsobené uživatelům apod.
Do jisté míry je zásadní, jaký stupeň "rozumové vyspělosti" je u maminky, pokud se jedná o osobu, která nemá stupeň závislosti na péči přiznán z důvodů, mj. jistého omezení rozumových schopností, potom se skutečně dá (orientačně) vycházet z toho, že tato osoba sama má rozhodovat o míře potřebné podpory, kterou jí má poskytovatel - pracovníci poskytnout při tom, kterém úkonu (také v závislosti na obsahu smlouvy o poskytování sociální služby a plánu osobního rozvoje klienta (tady právě mají být uvedeny ony "nároky na ošetření" - jak o nich píšete....).
Tolik k případnému "právnímu nároku" na náhradu škody. Ptáte se "jak postupovat" - zde tedy je na místě zvážit jen cestu případné soudní žaloby - vše by bylo ovšem nutno dopředu konzultovat - např. v některé z našich poraden - a posléze s právním zástupcem...
Obecnou otázkou zůstává - vzhledem k věku Vaší maminky - zda skutečně u daného poskytovatele poskytují péči -a její jednotlivé úkony - v zájmu uživatelů a jejich potřeb.
to je však otázka obecná - na její zodpovězení musí odpovědět uživatelé služeb a případně jejich zákonní zástupci.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda se jako poskytovatel sociální služby nedopouštíme protiprávního jednání. Poskytujeme odborné sociální poradenství a také provozujeme půjčování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. V rámci půjčovny rozvážíme pomůcky našim uživatelům do místa bydliště, a to v případě, pokud si pomůcku nemohou odvézt sami nebo pokud se jedná o pomůcku rozměrově větší (polohovací postel). K rozvozu těchto pomůcek využívá naše sociální pracovnice svoje soukromé vozidlo. Vytvořili jsme si vnitřní směrnici, kde požadujeme za rozvoz pomůcek 8,- Kč za ujetý kilometr tam i zpět. Toto ujednání máme také zakomponováno ve Smlouvě o poskytování soc. služby jako zvláštní ujednání, pokud uživatel potřebuje pomůcku dopravit od nás (cenu 8,- Kč jsme navýšili z důvodu, že naše sociální pracovnice bydlí 20 km od města, kde sídlíme a my účtujeme uživatelům dopravu z tohoto do města XY, tím pádem by ona neměla cestu z domova do zaměstnání a zpět zaplacenu). Je možné takto dopravu účtovat? Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
naše poradna není primárně určena pro řešení "pracovněprávních" aspektů poskytovatelů sociálních služeb, pokusíme se však alespoň částečně odpovědět:
Rozlišit musíte zejména dva právní vztahy:
1) prvním je smlouva o poskytování sociální služby či smlouva o výpůjčce pomůcky.
V ní si stanovíte s vypůjčitelem - osobou, která si pomůcku půjčuje podmínky výpůjčky. Ta je z podstaty věci bezúplatná (v opačném případě by se jednalo o nájem), ovšem můžete si sjednat příspěvek na úhradu cestovních nákladů spojených s dovozem pomůcky či příspěvek na úhradu těchto nákladů. Pokud si stanovíte cenu 8,- Kč za 1 km jistě můžete - musí se však jednat o kilometry, které tvoří vzdálenost místa výpůjčky a místa umístění pomůcky. Nebylo by logické a de facto ani přípustné, abyste vypůjčitele "nutili" hradit nějaké další kilometry... Stejně tak je otázka účtování tohoto druhu příjmu - ale to je již věc účetní a nikoliv obecně právní.
2) Otázka cestovních náhrad mezi Vaší organizací a Vaší zaměstnankyní je řešena zákoníkem práce. Tzn. "klasické" cestovní náhrady. Pokud tento pracovník získává další peníze - tzn. za převoz pomůcky k vypůjčiteli - měl by mít de iure vyřízen živnostenský list. Pokud tuto pomůcku dováží jako zaměstnanec má nárok na náhradu cestovních výdajů podle věty první - tzn. vy jako zaměstnavatelé mu určíte v cestovním příkaze místo počátku služební cesty a její průběh... On však obdrží zákonných 4,10,- Kč za 1 km a náhradu za pohonné hmoty.
Tolik k Vašemu dotazu.
Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Jsem osoba ČID a nyní pečuji o osobu ZTP/P, s níž nejsem v příbuzenském vztahu, tudíž nemáme spol. trvalé bydliště. V současné době jsem vedena čtvrtým rokem na Ú.P. a tudíž mě nepřispívají na sociální pojištění. Jak mám postupovat, aby mi současná péče o osobu ZTP/P byla započítávána do důch. pojištění. V místě mého bydliště není organizace, která by mne zaměstnala jako asistentku (i když jsem zdravotní sestra). Od dubna 2007 jsem vedena na OSSZ jako osobní asistentka. Děkuji za pomoc
Dobrý den,
za nejdůležitější považuji vyjasnit si status osoby, o níž pečujete. Pokud má přiznán stupeň ZTP/P - zřejmě má také přiznán nějaký stupeň "závislosti na péči" tj. příspěvek na péči dle zákona o sociálních službách. Teprve péče o osobu starší 10 let, která je ve II. , III. nebo IV. stupni závislosti na péči zakládá nárok obdržet od obecního úřadu "potvrzení o pečující osobě" - na základě kterého potom je za dotyčnou pečující osobu hrazeno pojištění (sociální a zdravotní).
Právě skutečnost, že jste na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání již čtvrtý rok způsobila, že stát za Vás toto pojištění přestal hradit (je tomu tak po třech letech evidence). Plně nerozumím skutečnosti, že jste "na OSSZ" vedena jako osobní asistentka - k tomu se nemohu vyjádřit.
Prosím - navštivte některou z našich poraden - seznam naleznete na našich stránkách www.poradnaprouzivatele.cz - ovšem základní je vyjasnění statusu osoby o níž máte pečovat - viz úvodní věty mé odpovědi.
Dobrý den,
chtěl bych se prosím informovat, zda-li při péči o osobu blízkou (v mém případě peče o babičku a dědu) je možnost i podnikat jako OSVČ nebo být zaměstnán za předpokladu, že péče bude nadále vykonávaná. Jsou stanoveny nějaké podmínky v omezení přivýdělku při péči? Jsem mladý a mám možnost přivýdělku vykonávat domácí práci a to zpracovávání účetních dat a vedení účetnictví drobným podnikatelům. A proto se ptám, zda-li mohu nadále vykonávat péči (v mém případě peče o babičku a dědu) + zpracovávání účetních dat a vedení účetnictví drobným podnikatelům v domácnosti aniž bych neporušil nějaký zákon, předpis a povinnost.
V případě OSVČ si budu hradit sociální a zdravotní pojištění (Nemocenské pojištění OSVČ - 238,- Kč, Důchodové pojištění OSVČ - 1 596,- Kč, Zdravotní pojištění OSVČ - 1 456,- Kč ). V případě zaměstnání hradí zaměstnavatel. Děkuji za předem zodpovězenou odpověď.
Dobrý den,
k Vašemu dotazu jednoduchá odpověď: příjemci příspěvku na péči jsou zřejmě Vámi uvedený dědeček a babička - oni tedy určí "směrování" tohoto příspěvku - ve Vašem případě tedy mají možnost Vás uvést jako pečující osobu. Pokud budete jako hlavní pečující osoba - hradil by za vás pojistné stát.
Pokud ovšem budete osobou samostatně výdělečně činnou - nebo budete v zaměstnaneckém poměru - pojistné budete odvádět podle pravidel pro tu kterou formu výdělečné činnosti.
Sama zaměstnanecká činnost - ani OSVČ - nebrání Vaší péči o babičku a dědečka. Jde o to - že oni jsou povinni prokázat, že prostředky z příspěvku na péči použili na zajištění pomoci a péče. V případě možné kontroly využití příspěvku by pak jistě mohlo hrát roli Vaše pracovní vytížení - hovoříte-li de facto o domácí práci - neměl by být žádný problém. Vždy také záleží na skutečném stavu závislosti na péči dané osoby - jiný rozsah péče potřebuje osoba v I. a jiný ve IV. stupni závislosti na péči.
Prosím o zodpovězení dotazu "co je to fakultativní činnost" v pečovatelské službě. Jde o činnost, kterou PS pouze zprostředkovává a uživatel čerpanou službu platí dodavateli služby např. kadeřnici nebo majiteli vozidla při převozu autem? Nebo PS službu zprostředkuje (PS má v pronájmu vozidlo a úhradu za převoz uživatele si ponechává). Jaké činnosti PS se řadí do fakultativních. Děkuji.
Dobrý den,
fakultativní činnosti u poskytovatelů sociálních služeb jsou ty činnosti, které nespadají do rámce činností základních. V případě pečovatelské služby je obsah základních činností uveden v § 6 odst. 1 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. Znění této vyhlášky můžete získat na našem webu.
Záleží na smluvním vztahu s uživatelem, jak popíše sjednané fakultativní služby - to je vlastně obsahem smlouvy mezi uživatelem a poskytovatelem. Pokud si uživatel služby sjedná "dovoz ke kadeřnici" - hradí pečovatelské službě tento dovoz a služby kadeřníka hradí kadeřníkovi (základní činnosti peč. služby totiž obsahují "pomoc při základní péči o vlasy a nehty" - což nejsou kompletní kadeřnické služby). Pokud si ve smlouvě s peč. službou sjedná "provedení komplexních kadeřnických služeb" zahrnujících: umytí, střih,..... vyfoukání atd. atd., potom hradí pečovatelské službě celý tento úkon.
Vztahy pečovatelské služby a kadeřníků jsou mimo režim smluvního vztahu mezi uživatelem a poskytovatelem.
Dobrý den, mám otázku na účinnost třetí novelizace zákona č.108/2006 Sb. zákonem č. 261/2007 Sb., týkajícího se § 16, kde byl doplněn přechod nároků na příspěvek na péči i na oprávněné osoby, které nežily se žadatelem o příspěvek na péči ve společné domácnosti. Tato novelizace vyšla ve Sbírce dne 16. 10. 2007 a má několik termínu účinnosti. Úprava § 16 měla odstranit předchozí křivdu, kdy původní znění nezahrnovalo do přechodu nároků na příspěvek osoby nežijící se žadatelem ve společné domácnosti, účinnost by tedy měla být minimálně dnem vyjití 16. 10. 2007, či spravedlivě už 1. 1. 2007, jak je to uvedeno ve třetí platné verzi zákona č. 108/20060 Sb. na Vašich stránkách. Úřady tvrdí, že je platná od 1. 1. 2008, kde je pravda a pokud je platnost od 1. 1. 2008, jak proti této očividné křivdě postupovat? Otec měl Alz. chorobu, příspěvek mu byl přiznán po více než 8 měsících den po smrti v prosinci 2007 a nebyla vyplacen žádná částka. Jedná se mi o spravedlnost, aby se všem měřilo stejně. Děkuji Vám.
Dobrý den,
níže Vám přikládám obě znění zmíněného ustanovení zákona o sociálních službách. Leč - novelizované znění zahrnující širší okruh osob, které vstupují do nároku na příspěvek - má opravdu účinnost od 1. ledna 2008 - tedy od letošního roku. Na našich stránkách potom je tento zákon uveden jako "poslední znění"...
Co se týče spravedlnosti - pak právě zkušenosti prvního roku - a tedy nesmírná tvrdost daného ustanovení tohoto zákona vedly k novelizaci zákona. Ta je bohužel vždy účinná až od data stanoveného zákonodárcem, což je letošní rok. Tímto ustanovením tedy nelze posuzovat právní situaci (vztahy) existující do konce roku 2007.
Znění zákona:
§ 16
Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu do 31.12. 2007
(1) Zemřel-li žadatel o příspěvek před vydáním rozhodnutí o příspěvku, vstupují do dalšího řízení o příspěvku a nabývají nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby postupně její manžel nebo manželka, děti a rodiče, jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti v domácnosti.
(2) Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, členům její rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 1.
(3) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví.
§ 16
Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu - od 1.1. 2008
(1) Zemřel-li žadatel o příspěvek před vydáním rozhodnutí o příspěvku, vstupují do dalšího řízení o příspěvku a nabývají nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby postupně její manžel nebo manželka nebo partner 7a), děti, rodiče a jiné osoby blízké 1), jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti v domácnosti. Není-li těchto osob žijících v domácnosti, vstupuje do dalšího řízení o příspěvku a nabývá nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby osoba blízká, která byla podle § 21 odst. 2 písm. c) označena jako osoba, která poskytuje oprávněné osobě pomoc. Je-li více těchto osob blízkých, vstupuje do řízení a nabývá nárok podle věty druhé osoba blízká, která poskytovala oprávněné osobě pomoc v největším rozsahu; nelze-li tento rozsah pomoci určit, nabývají osoby blízké nárok podle věty druhé rovným dílem.
(2) Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, členům její rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 1.
(3) Zemřel-li žadatel o příspěvek, kterému byly poskytovány pobytové sociální služby v zařízení sociálních služeb podle § 48 až 51 nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče podle § 52, před vydáním rozhodnutí o příspěvku, vstupuje do dalšího řízení o příspěvku a nabývá nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby toto zařízení k úhradě za poskytnutou péči. Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, které byly poskytovány pobytové sociální služby v zařízení sociálních služeb podle § 48 až 51 nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče podle § 52, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, tomuto zařízení k úhradě za poskytnutou péči.
(4) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví.
1) § 116 občanského zákoníku.
7a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve zn
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám 14letého ZTP/P syna, o kterého osobně doma pečuji. Byl mu přiznán příspěvek na péči ve výši 11 000,-Kč. Teď by měl od 15.7. nastoupit do týdenního stacionáře, budu jej tam vozit v pondělí ráno a v pátek odpoledne pro něj jezdit. O víkendech se budu starat o syna já. Ale problém je v tom, že nevím co mám udělat já, jestli budu dál vedena jako osoba pečující a bude za mě platit zdravotní a důchodové pojištění stát, nebo se mám po 15.7. nahlásit na Úřad práce a budu mít nárok na podporu? V mé situaci, kdy jsem 14 let pečovala o syna a teď když ze zdravotních důvodů jej musím dát do stacionáře, se práce hledá velmi špatně. Ráda bych si udělala nějaký rekvalifikační kurz.Předem moc děkuji.
Dobrý den,
zákon o sociálních službách explicitně stanoví, že pečující osoba "přestává" být pečující osobou toliko v případě umístění občana (zde např. Vašeho syna) do zařízení s celoročním pobytem - tedy domov pro osoby se zdravotním postižením. V případě tzv. týdenních pobytů zákon upravuje následující:
- 75% z příspěvku na péči je převáděno do týdenního stacionáře,
- 25% zůstává na úhradu dalších nákladů péče - tedy např. pečující osoby.
Z uvedeného vyplývá, že byste měla zůstat pečující osobou - i s nároky ve smyslu účasti na zdravotním a sociálním pojištění. Musíte ovšem změnu poměrů do osmi dnů nahlásit orgánu, který vašemu synovi příspěvek na péči vyplácí - tedy příslušný obecní úřad.
Jde o aplikaci ust. § 5 zákona o důchodovém pojištění podle nějž jsou pojištění účastny (hradí stát) i:
osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost) 5c), pokud spolu žijí v domácnosti 5d); podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu.
Mnohokrát děkuji za Vaší odpověď i za přílohu, kterou jste mi poslal. V našem zařízení to opravdu vše funguje jinak, než jsou "obvyklé zvyklosti". V novém interním nařízení je dokonce zakázáno zaměstnancům komunikovat s klienty z jiných oddělení a klientům je zakázán přístup na jiná oddělení, aby "nerušili" ošetřovatelky a zdravotní sestry od jejich práce. Podle mého názoru je toto nařízení i diskriminační nejen pro zaměstnance, ale hlavně pro klienty našeho DSP. Neustále se řeší jen hlouposti a podstatné věci, jako např. "zpracování kritických bodů" jsou záměrně opomíjeny. Zřizovatel - kraj nám nepomůže (ten jmenoval jen nového ředitele) a již si nevíme rady, na koho se ještě obrátit, snad zbývá MPSV? S úctou a pozdravem.
Doporučuji také, aby se do situace zapojili zákonní zástupci Vašich klientů či klienti sami. Vy - jako pracovníci máte možnost informovat MPSV o situaci - a určitě to udělejte - bude to ku prospěchu i ostatních uživatelů a poskytovatelů služeb, ale svoje pracovně-právní problémy můžete řešit prostřednictvím vaší odborové organizace - té skutečně hodnocení podmínek výkonu práce přísluší.
Mám platové zařazení 5/12 a mám pocit, že práci klíčového pracovníka by měl vykonávat v zařízení kvalifikovaný zaměstnanec s vyšším dosaženým stupněm vzdělání. Naše ošetřovatelská péče nám nedává možnost s klientem vést individuální pohovory. Ráda pracuji s klienty, povídám si s nimi a mou prací je, aby klienti byli v čistotě a psychické pohodě. Dovedu si představit, že budeme poučeni, jakým způsobem sestavovat individuální plán. Ne každý umí komunikovat s lidmi, motivovat je a pracovat na duševním rozvoji. Když se tato práce dá člověku, který k ní nemá žádný vztah, přestože se dokáže o klienta starat (myslím, co se týká čistoty, stravování,...), půjde přece jen o směšné papírování a dobrá myšlenka se otočí vniveč. V řádu ani v normách není nic o tom, že by ošetřovatelky nebo sestry sestavovaly individuální plán.
K druhé části: mám pocit, že poskytovatel by měl při uzavírání smlouvy znát požadavky klienta a zahrnout je do smlouvy, aby se klíčový pracovník měl podle čeho řídit. Pochybuji o tom, že by nám zaměstnavatel umožnil nahlédnout do těchto smluv, takže jediné informace získáme od klienta (někteří klienti nejsou schopni podat jakékoliv informace). Každopádně moc děkuji za brzkou odpověď a moc si toho Vážím.
Pátral jsem po "autoritativním" stanovisku, než je můj výklad. Zjistil jsem, že jistý náznak existuje - je od Mgr. Martina Žárského z MPSV, nicméně se de facto neliší od toho, co jsem Vám napsal již prve. Posílám Vám jej v příloze.
Ale ještě k části toho, co jste napsala: ohledně "nahlédnutí" do smluv. Bylo by absurdní a nepochopitelné, aby se se smlouvou neseznámil pracovník, který s uživatelem individuální plán sestavuje. Navíc - jen na okraj - ten plán má být dle převažujících názorů vypracován již v průběhu jednání o smlouvě...
Dobrý den,
chci se zeptat na to, kdo je v DSP pověřen vykonáváním funkce "klíčového pracovníka", který by měl společně s klientem sestavit individuální ošetřovatelský plán. Pracuji v DSP na pozici ošetřovatelky a můj zaměstnavatel, tuto činnost požaduje i po zaměstnancích, kteří nepracují na terapeutickém ani na sociálním úseku. Požadavky klienta na poskytované služby by měly být závazné pro uzavření smlouvy mezi klientem a poskytovatelem soc. služby. Tuto smlouvu uzavírá s klientem provozovatel - sociální pracovník a ne ošetřovatelka. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
na Váš dotaz není jednoznačná odpověď. Pojem tzv. klíčového pracovníka není zakotven v obecně závazných právních normách. Jedná se o nástroj, který má za cíl zlepšit vnitřní "obsahovou" stránku činnosti příslušného poskytovatele.
Při pověřování pracovníků zaměstnavatele různými činnostmi a "funkcemi" musíme vyjít ze zákoníku práce. Podle něj jsou zaměstnanci povinni vykonávat pracovní činnost podle pracovní smlouvy - a to včetně pokynů nadřízených pracovníků. K tomu může být (a také u vás nepochybně je) vydán i vnitřní řád či pracovní řád zařízení - interní norma, která je pro pracovníky závazná. Proto bychom museli znát obsah těchto norem u Vašeho zaměstnavatele. Případně zařazení pracovníků do příslušné platové třídy - a této třídě odpovídá i příslušný obsah pracovní činnosti, který je uveden v katalogu prací. Obecně opravdu obecně - však soudíme, že individuální plán rozvoje klienta - nikoliv ošetřovatelský plán - by opravdu měli s uživatelem sestavovat pracovníci zastávající odlišné pozice než ošetřovatelka. Ovšem - netušíme ani jestli oním "ošetřovatelským plánem" rozumíte individuální plán rozvoje klienta apod.
K druhé části Vašeho dotazu - v něm nám není trochu jasné, co míníte větou "požadavky klienta na poskytované služby by měly být závazné pro uzavření smlouvy"... opravdu ji neumíme dešifrovat. Potvrzujeme ovšem, že smlouvu neuzavírá sociální pracovník - ale poskytovatel - "firma" a fyzická osoba uživatel služby.
Pokud by jste zaslala další zpřesnění a informace, mohli bychom se na věc ještě znovu podívat.
Dobrý den, mám dotaz. Mohou sociálně terapeutické dílny nabízet výrobky uživatelů zájemcům k prodeji za symbolickou cenu. Nejsou to chráněné dílny ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Prosím o radu.
Dobrý den,
Posouzení Vaší otázky - resp. činnost, kterou zmiňujete (prodej výrobků) není záležitostí sociálních služeb - čímž rozumíme, že otázka zda "mohou" dílny prodávat výrobky uživatelů - je zodpověditelná pouze jedním způsobem: Ano, mohou.
Ale teprve po zodpovězení této otázky nastoupí celá série dalších, která z kladné odpovědi vyvstane:
a) jakým způsobem budou vyřešeny ekonomické aspekty prodeje (účtování)
b) jakým způsobem budou vyřešeny daňové otázky
c) jakým způsobem budou řešeny otázky podnikání (prodej výrobků je živnost - tudíž bude nutno získat povolení)
d) konečně je otázkou podíl klientů sociálně terapeutické dílny - "odměna" - zde se může jednat o klasické odměny "mzdové" - dávám do uvozovek, protože se nejedná o pracovně právní vztah - ale spíše mám na mysli "autorské" otázky apod.
Myslím, ale, že vše působí takto složitě jen proto, že jsem považoval za nutné upozornit na všechny aspekty, které s takovou činností souvisí. Ve skutečnosti může být vše jednoduché - ve vztahu k "vnitřní organizaci činnosti - vztahy s klienty" - určitou míru formálnosti (živnostenský list, účetní otázky) je nutno dodržet. Konkrétní formu tohoto zajištění je vhodné konzultovat se zřizovatelem - a nebo právním poradcem v místě samém.
Dobrý den, pracuji v sociálních službách a měla bych dotaz týkající se ochrany práv uživatelů. Zajímá mě, jak řešit tuto problematiku v případě, kdy dojde k porušování práv mezi samotnými uživateli služeb. Pracuji v denním stacionáři pro dospělé osoby s tělesným a duševním postižením. Denně se potýkáme s konfliktními situacemi, při kterých dochází k osobním urážkám, omezování projevu, vyhrožování a dalším nepříjemnostem ve vztazích mezi uživateli. Zajímalo by mne, do jaké míry je povinností zařízení se řešením takovýchto situací zabývat a hlavně způsob, jak je řešit. Vztahují se povinnosti vyplývající ze standardu o ochraně práv uživatelů služeb i na ně samotné? Jsou konfliktní vztahy mezi uživateli důvodem k odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele? Jak postupovat, aby se zaměstnanci zařízení nedopustili porušování práv uživatelů při řešení těchto situací. Zkušenosti nám ukázaly, že pouze nějaká písemná pravidla k zabezpečení přijatelného soužití jsou prakticky neúčinná, přesto se od nás očekává, že budeme tyto situace účinně řešit. Situace začíná být neúnosná, jelikož pro samé řešení konfliktních vztahů mezi uživateli nezbývá čas na důležité úkoly, které snižují kvalitu poskytovaných služeb v našem zařízení. Opatrovníci i poškození uživatelé žádají, abychom se touto problematikou zabývali a viníci byli potrestáni. Do této chvíle jsme podnikali rozhovory s uživateli, snažili jsme se o smír mezi nimi, bohužel bez dlouhodobého efektu. Budu Vám nesmírně zavázána pokud se mi touto cestou dostane odpovědi, která by byla účinnou metodou na toto ožehavé téma. Zdravím a předem děkuji.
Dobrý den,
Píšete o "zajímavém" problému vztahů mezi uživateli služeb. Je ale fakt, že tak jak situaci popisujete - či spíše "nastiňujete" - protože se jedná o komplikovanou oblast, která má řešení (a někdy žádné nemá) v oblastech:
- sociální
- pedagogické a výchovné
- psychologické
- právní
Přičemž každá z uvedených rovin reaguje na popsané jevy, nazvěme je "konflikty mezi uživateli" odlišnými prostředky a metodami. A položil bych důraz na "stupňovitost" problému, tzn. některé prostředky nápravy (domluva, vedení, zaměstnání jinou činností) pokus o hledání řešení za "mediace" sociálního prostředníka mezi uživateli služeb - to vše může být za jistých okolností řešitelné - ale sami víte, že u klientů s určitým stupněm postižení (nebo osobnostní poruchy) jsou tyto prostředky neúčinné. Je možno uvažovat o terapiích - ovšem - stejně je otázka: jaké poruchy a jaké projevy jsou či nejsou v dané chvíli účinné. A samozřejmě zůstává oblast právní: a to jak dle institutů zákona o sociálních službách (pro koho je zařízení určeno - jakou cílovou skupinu?), tak občanského zákoníku - náhrada škody a případně dalších.
Z toho co jsem nastínil je zřejmé - a Vám již zřejmě delší dobu - že situace u Vás není v žádném případě "řešitelná" v rámci jedné porady či jednoho stanoviska - jedná se o komplexní problém - který bude vyžadovat soubor opatření - činěných v koordinaci pracovníků, vedení - a zákonných zástupců daného zařízení… Skutečně bych to viděl na místní návštěvu nějakého odborníka, který má zkušenosti s takovou problematikou a dovedl by s Vámi problémy vašich klientů probrat v rámci semináře, výcviku, workshopu.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli přiznání příspěvku na péči je rozhodující dávkou pro přijetí do sociální služby chráněného bydlení pro žadatele s mentálním postižením, respektive zda má žadatel nárok na přijetí do sociální služby, pokud bylo jeho přiznání zamítnuto a jaká je praxe v této problematice. Děkuji
Dobrý den,
Přijetí občana do zařízení poskytujících sociální služby není nikterak podmíněno tím, že pobírá příspěvek na péči - zákon takovou diskriminaci "nepobírajících" nezná. Pro poskytovatele je nutno vést jednání s každým ze žadatelů o službu.
Ovšem: - otázkou je rovněž vymezení tzv. cílové skupiny v rozhodnutí o registraci - je pravdou, že pokud někdo poskytuje službu chráněné bydlení - a je cíleně zaměřen na uživatele s vyšší či vysokou mírou podpory (např. je připraven poskytovat služby osobám ve III. stupni závislosti na péči), potom je pravdou, že "přednost" budou mít tito uchazeči. Je to složitá problematika - a zákon tady trochu selhává. Na jedné straně totiž ukládá poskytovateli povinnost uzavřít smlouvu s každým pokud:
a) jde o službu o níž uživatel žádá
b) má kapacitu - není naplněn
c) u uživatele nejde o zdravotní důvody - tzv. z dříve kontraindikace
Ovšem lze si představit situaci, kdy poskytovatel má zařízení postaveno - řekl bych "homologováno" pro 50 osob (teoreticky) ve IV. stupni závislosti - tzn. má personál, počty, typy služeb, standardy atd. atd. - a najednou přijde uchazeč bez stupně závislosti, že chce v tomto domově pro zdravotně postižené "pobývat"... V jednom případě to poskytovateli nezpůsobí problémy - pokud by takových osob bylo třeba deset - je vše - včetně rozpočtu apod. "jinak".
Podávám tuto informaci jen jako stručný přehled složitého problému. De iure platí druhá věta, kterou jsem uvedl výše. Nelze vázat poskytnutí služby na existenci příspěvku na péči.
Pracuji v pečovatelské službě v rodinách a chtěla bych se zeptat a ujistit se, zda mohou pečovatelky provádět dohled nad užíváním léků. Rozumím tomu tedy dobře, že léky samy nemohou chystat a uživatele k jejich požití nemohou nutit, ale mohou je uživateli podat a připomenout mu jejich užití? Dále bych se chtěla zeptat, zda může pečovatelka uživateli natřít kůži mastí a nasvěcovat biolampou. Myslím si, že se již jedná o ošetřovatelské úkony, takže se nejsem jistá, zda je pečovatelky provádět smí či nikoliv. Předem moc děkuji za odpověď.
Naše poradna sice není zaměřena na potřeby poskytovatelů sociálních služeb, ale pokusíme se odpovědět - alespoň částečně. Z Vašeho dotazu se poněkud "míchají" pojmy "připomenutí" a "podávání" léků. Je totiž zřejmé, že podávání léků je u nás upraveno zvláštními předpisy v gesci Ministerstva zdravotnictví - a to se týká i poskytovatelů sociálních služeb - de facto nejvíce pobytových, kdy tito musí mít pro tuto činnost - podávání léků - speciální personál - zdravotní sestry s příslušnou "licencí".
Pokud se týká pracovníků terénních služeb - tzn. kdy např. pečovatelka navštěvuje osoby v rodinách - pak tady se - dle našeho názoru - nemůže jednat o "podávání léků" - jak jej rozumí ony předpisy zdravotnické. Osoba žije ve své domácnosti - léky si sama obstarává a sama užívá. Pokud zmiňujete "připomenout osobě potřebu užití" - to je nepochybně něco jiného než jeho podání. To je de facto "dotaz - připomínka" - a poté s ní osoba naloží, jak uzná za vhodné -tzn. lék si vezme apod.
K celému komplexu by bylo vhodné, pokud by Váš zřizovatel či odpovědný pracovník poskytovatele zajistil příslušné právní předpisy daného resortu - Ministerstva zdravotnictví, které danou oblast upravují.
Jak máme prosím rozumět odst.4 paragrafu 48 zákona 108/2006? Jsme domov pro osoby se zdravotním postižením nad 18let. Podle odstavce 4 má být vykonávaná ústavní výchova v JAKÉMKOLIV domově, pokud to nařídí soud, nebo podle cílové skupiny? Domnívám se, že podle výrazu "může být vykonávána" to není naše povinnost, nespadá-li osoba do naší cílové skupiny. Nebo se musíme řídit nařízením soudu? Už se i stalo, že i obec po nás chtěla, abychom přijali osobu mimo naší cílovou skupinu (naše cílová skupina jsou osoby s mentálním postižením nad 18 let). Máme oprávnění odmítnout obec? (Domnívám se, že obec je odpovědna v rámci komunitního plánování za to, že nedostatečně plánuje s. služby)? Děkuji.
Nejprve si Vám dovolím uvést znění dotčené normy, kterou zmiňujete:
4) V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána ústavní výchova podle zvláštních právních předpisů 23) .Pro výkon ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením platí přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy podle zvláštního právního předpisu 24) .
______
23) § 46 zákona č. 94/1963 Sb. , o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 29 zákona č. 359/1999 Sb. , o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
24) § 20 zákona č. 109/2002 Sb. , o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.
Jak je vidět - je nutno všimnout si rovněž odkazů na související právní normy. V případě zákona o rodině se jedná o ust. § 46, které zhruba říká "Je-li výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena může soud nařídit ústavní výchovu" - to je předpoklad soudního rozhodnutí o nařízení této výchovy - odkaz na zákon o výkonu ústavní a ochranné výchově říká, že dítě s postižením, které je umístěno soudním rozhodnutím do domova pro zdravotně postižené má režim "přiměřeně" dle tohoto zákona. Slovo přiměřeně bych podtrhnul.
Jak je z uvedeného patrné, zákonodárce ponechal na úvaze soudu, které zařízení určí v rozsudku. Bylo by proto vhodné, aby krajské úřady - jako zřizovatelé drtivé většiny těchto "domovů pro z.p." jednali jak s poskytovateli, tak např. i se soudy a vytipovali vhodná zařízení... To již však zákon neřeší. Pokud soud rozhodne - a cílová skupina, jíž se věnujete - je zcela odlišná od potřeb takového uživatele s nařízenou ústavní výchovou - je na místě jej neprodleně informovat a žádat sjednání nápravy. Zopakuji, že se domnívám, že by se mělo jednat do značné míry i o iniciativu zřizovatele.
Zjistila jsem, že asi existuje dokument z MPSV: Metodika MPSV pro používání opatření omezující pohyb osob (asi z roku 2007). Ministerstvo to však nemá na svých webovkách. Můžete mi poradit, kde tuto metodiku najdu?
Na základě Vašeho podnětu jsme zahájili "pátrání". Musím říci, že jeden dokument jsme získali - leč stále nemáme potvrzeno, jestli jej MPSV nakonec vydalo či nikoliv.... Získali jsme jej od autorů. Protože zatím nemáme jejich svolení k dalšímu šíření - počkáme na stanovisko pracovníků na MPSV – jde o to, zda se jedná o materiál, který byl tímto orgánem např. v podobě metodického pokynu publikován - a poté rozhodneme zda materiál umístíme na naše stránky či nikoliv.
Samozřejmě bychom Vám dali vědět.
Rád bych ještě upozornil, že v červnu proběhne v Jižních Čechách v Táboře. velká konference k "restriktivním opatřením". Pořadatelem by měla být Asociace poskytovatelů sociálních služeb (http://whoops.alvepi.com/apsscr/).
Prosím Vás, sháním informace, které se týkají institucí pro seniory a ať hledám, jak chci (možná jsem to na vašich stránkách přehlédla) nemohu nikde najít jaké jsou typy a co jednotlivá zařízení nabízejí. Mohli byste mi prosím poradit, kde mám hledat. za odpověď Vám děkuji.
Na našich centrálních stránkách Poradenství pro uživatele opravdu nenajdete přehled všech poskytovatelů sociálních služeb v České republice. Doporučuji Vám dvě možnosti získání informací, které požadujete:
- na webových stránkách vašeho krajského úřadu (např. www.kr-moravskoslezsky.cz apod.) si v sekci sociálních služeb vyhledejte přehled všech registrovaných poskytovatelů služeb ve vašem kraji.
- navštivte naši Poradnu pro uživatele ve vašem "okresním" městě (přehled poraden je na našich stránkách) a tam Vám naši poradci budou umět poradit, kteří poskytovatelé a jakých sociálních služeb ve vašem okolí působí.
Můžete prosím poradit, kamarádka má maminku v nemocnici na LDN po úraze s Alzheimerovou chorobou, po přestavbě domku si ji chce vzít domů. Nyní kamarádce sdělili, že bude matka pobyt platit a vyžadují podpis jakési "sponzorské smlouvy". Matka má přiznán II. stupeň závislosti na pomoci, důchod 6.500,-Kč, kamarádky příjem není nijak vysoký.
Otázka: kolik mohou maximálně skutečně účtovat za měsíc na lůžku v LDN? Zřejmě matka bude platit také 60,-Kč denně?
Co tzv. Sponzorská smlouva ? Můžete nějak poradit? Co když skutečné náklady budou převyšovat /LDN + poplatek 60,-Kč/ příjem matky a možnosti dcery? Pomůžete radou?
Léčebny dlouhodobě nemocných nepatří mezi poskytovatele sociálních služeb, resp. se nejedná o sociální, nýbrž zdravotnickou službu. Z toho vyplývají jisté odlišnosti.
Za pobyt ve zdravotnickém zařízení platí tzv. regulační poplatky stanovené ministerstvem zdravotnictví - tzn. oněch 60,- Kč denně.
Další část dotazu se týká tzv. sponzorské smlouvy - na stručný dotaz nelze podrobně odpovědět. Jen, aby mohlo být uvažováno o sponzorské smlouvě (de facto smlouvě darovací dle občanského zákoníku) musí se jednat o dobrovolné předání daru - nikoliv jeho vymáhání - se zřejmou či jen skrytou - pohrůžkou odmítnutí přijetí apod. Další platbou, která bude od pacienta dané léčebny pravděpodobně převáděna bude celá výše přiznaného příspěvku na péči. Píši pravděpodobně - neboť by musela být podepsána smlouva o poskytování "sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče" - dle § 52 zákona o sociálních službách.
Píšete rovněž, že má jít daná paní domů apod. Navrhuji Vám - pokud by Vaše kamarádka potřebovala - vezměte s sebou všechny písemné podklady (zejména rozhodnutí o platbách, případné smlouvy apod.) a navštivte s těmito dokumenty, po předchozí dohodě, některé naše poradenské pracoviště.
Koncem loňského roku jsem byla na školení, kterého jste se účastnil také Vy, jako přednášející. Byl zde nastíněn problém, kdy uživatelé využívají k poskytování sociálních služeb (např. osobní asistence) soukromých osob (sousedky, tety apod.) Vy jste na to odpověděl, že osoby, které opakovaně poskytují službu za úplatu se dopouštějí tří trestných činů najednou. Protože tuto situaci řešíme nyní v naší organizaci, prosím, mohl byste mi to ještě jednou upřesnit odpověď na tuto otázku?
Není to zcela přesné - zřejmě jsem nehovořil o "třech trestných činech", ale o "třech možnostech protiprávního jednání". Tedy zejména osoba, která poskytuje sociální služby a nemá příslušnou registraci porušuje zákon o sociálních službách - viz sankce dle tohoto zákona, dále osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost za účelem dosažení zisku (podnikání) tím porušuje živnostenský zákon - v případě, že nemá živnostenské oprávnění. Což je rovněž protiprávní jednání. A nakonec, pokud tuto činnost vykonává ve větším rozsahu může se jednat až o trestný čin neoprávněného podnikání - dle §118 trestního zákona.
Podstatné bude ve všech případech posouzení konkrétní situace. Kdy, komu, kdo, v jakém rozsahu - zejména, apod.
Dobrý den,
prosím zodpovíte mi otázku, zda si zařízení sociálních služeb (domov se zvláštním režimem) může účtovat fakultativně režijní poplatek z důvodu vysokých nákladů při malém počtu uživatelů (12)? Nemají na tento rok dotaci z KÚ. Jsem se službami pro mého strýce spokojená a jsem ochotna si připlatit, ale chci vědět, zda je to tak možné.
Zákon rozděluje platby a úhrady za sociální služby – řekněme, že k nim připočítáme ještě ubytování a stravování - ty reguluje právě zákonem a vyhláškou. Vedle těchto úkonů a služeb uvádí možnost, aby si klient s poskytovatelem sjednal "individuální" a fakultativní - rozumějme "výběrový" seznam služeb, které jsou již poskytovány za úhradu.
Z uvedeného je zřejmé, že smysl zákona byl zřejmý: poskytnout uživateli služby nějakou hodnotu "navíc" oproti základním činnostem v zákoně uvedených a vyhláškou specifikovaných. To je první moment. V tom druhém je nutno poukázat na systém financování sociálních služeb u nás. Poskytovatelé získávají prostředky na činnost z dotace "státu", příspěvku zřizovatele, příspěvcích uživatelů, dále např. z prostředků zdravotních pojišťoven a ostatních příjmů.
Je pravdou, že se může vyskytnout individuální situace, kdy poskytovatel neobdrží požadovanou dotaci, zřizovatel se rovněž obrátí "zády" a pro vedoucího pracovníka zřizovatele může být nejjednodušší obrátit se s výzvou na uživatele: "jsme na jedné lodi - zaplaťte, nebo zkrachujeme".
Nelze v tomto případě např. zakázat poskytovateli, aby usiloval o získání prostředků formou sponzorských darů apod. V žádném případě však nejde en block požadovat doplatky na
základní činnosti vyplývající poskytovateli ze zákona formou nějakých "paušálních plateb". Shrnu-li, poplatky za fakultativní služby musí být za a) služby, které nejsou v základních činnostech a b) které jsou uživatelem využívání a individualizovány.
Na webu CSSZ, který jsem patřičně prostudovala, jsem nenašla případ, kdy se člověk dostane do tak svízelné situace, do jaké jsem se dostala já. Žádám Vás tímto o radu a pomoc, jakékoliv informace, které jsem na internetových stránkách CSSZ nenašla.
8 let jsem pečovala o svou maminku, která byla postupně zařazena až do IV. stupně závislosti (úplné závislosti).
Vzhledem k tomu, že péče o osobu blízkou je velmi náročná a nelze ji skloubit, při vší dobré vůli, s docházkou do zaměstnání, byla jsem nucena se rozhodnout. V zaměstnání jsem rozvázala pracovní poměr a rozhodla jsem se o péči, což jsem viděla jako svou morální povinnost.
Dnes je tomu půl roku, co maminka zemřela a já po 8 letech dřiny nemám z čeho žít....Na pracovním úřadě mi sdělili, že jelikož jsem NEPRACOVALA, musím se spokojit s částkou 2.357,- Kč ( nepokryje ani elektřinu, vodu, plyn....).
Pevně věřím, že je to jen špatný vtip. Vzhledem k tomu, že jsem ročník 1952 a mám 3 a půl roku do důchodu, velmi těžko nyní seženu zaměstnání. Na odchod do předčasného důchodu mám nárok až 1.7.2008 s tím, že mi bude krácen až o několik tisíc korun.
Věřím, že tento příběh by si rádi vyposlechli i ostatní lidé, kteří nevědí, že pečovat o vlastní rodiče je přivede po jejich úmrtí do chudoby. Je to práce jako každá jiná, ne-li horší a proto by měla být k nezaplacení.Když je možné na úřadu práce provést výpočet podpory z 50% výdělku, nechápu proč je péče o osobu blízkou hodnocena jako "nic nedělání".
V případě zveřejnění tohoto příběhu na internetu počítám s tím, že se začnou plnit nejen domovy důchodců, nemocnice, ale také pečovatelské ústavy, jelikož si všichni raději rozmyslí, zda pracovat - a v budoucnu mít z čeho žít, nebo pečovat s láskou o své nejbližší - s tím že, po jejich úmrtí je stát podpoří částkou do 2.500,- Kč
K Vašemu dotazu je jen těžce něco dodat. Situace je totiž skutečně zhruba taková, jak popisujete. Situace osob pečujících o člena rodiny s těžkým zdravotním postižením je u nás obtížná. Jednak náročností takové péče - a jednak posléze po přechodu do důchodového systému je tento velmi nízký. Této situace jsem si vědom osobně a, pokud vím, věnují se jí i představitelé hnutí zdravotně postižených u nás. Např. v loňském roce došlo k úpravě zákona v tom smyslu, že jestliže do července 2007 činil důchod pečujících osob např. i částky kolem tří tisíc korun, potom tedy od té doby u osob, které pečovaly třeba celých třicet let, tak dochází ke zvýšení důchodu "řádově" na částky kolem pěti tisíc korun. Ovšem i to je, jak jistě vidíme, částka zcela nedostatečná.
Ve Vašem případě jde navíc ještě o to, že dřívější "dávka" určená na podporu domácí péče, tzv. příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu (POB) neměl nikdy charakter PŘÍJMU, ale dávky nahrazující příjem. To se projevuje ve Vámi popsané situaci - výpočet tzv. podpory v nezaměstnanosti, ale i v dalších situacích a týká se to např. i částky, kterou pečující osoba pobírá od osoby s postižením z příspěvku na péči. Jednoduše řečeno - nepočítá se do příjmu. Což je zase ale složitější. Na jedné straně to je výhodné pro lidi v tzv. hmotné nouzi - mohou dosáhnout na některou z dávek tohoto systému, na straně druhé k tomu nemusí přihlížet některé komerční subjekty - např. půjčky, hypotéky apod.
Celkově je situace složitá - jak jsem se snažil jen rámcově naznačit. V jednom se však shodneme - situace osob dlouhodobě pečujících o člena rodiny s těžkým zdravotním postižením je u nás nedobrá a dle mého soudu nehodná této společnosti.
Takže žádné dobré zprávy. Je sice hezké, že jste si vědom toho, že situace osob dlouhodobě pečujících o člena rodiny s těžkým zdravotním postižením je u nás nedobrá a dle Vašeho soudu nehodná této společnosti, ale to lidem, kteří se rozhodnou pečovat o své blízké a ušetřit tak státu spoustu financí vůbec nepomůže.
Po dobu péče jsem byla pojištěná důchodově a zdravotně, ale že si mám sama hradit nemocenské pojištění, které sem (nevím z jakého důvodu) nespadá, mě nikdo neupozornil. Jediné řešení je zřejmě podat žalobu na OSSZ, kde mi měli tuto informaci podat. Zřejmě tak neinformují nikoho, což má jistě svoje důvody.
Nyní jsem v pracovní neschopnosti a nemám nárok na vyplácení nemocenských dávek. Již 2x jsem zasílala doporučený dopis na ČSSZ paní JUDr. M. J., která se doposud neobtěžovala jakkoliv mi odpovědět
Mrzí mne, že jste si má slova zřejmě vysvětlila jinak, než byla myšlena. Proto se již vrátím pouze k meritu věci. Z platných právních předpisů u nás vyplývá - obecně - postup a situace, kterou jste popsala. Proti rozhodnutí správního orgánu o přiznání či nepřiznání určité dávky je možno se odvolat. V takovém případě vám doporučuji navštívit některou z našich poraden - jejich seznam naleznete na www.poradnaprouzivatele.cz.
K možnosti úspěšnosti žaloby na příslušnou správu sociálního zabezpečení, kterou zmiňujete, jsem značně skeptický - ve vztahu k potenciálnímu úspěchu.
Váš dotaz tak, jak uvádíte, po příslušné anonymizaci, na webové stránky umístíme. Všech dotazů - a rád bych zdůraznil - že o situaci, kterou popisujete víme již delší dobu - se snažíme využít při případném připomínkovém řízení ve věci úpravy právních předpisů. To se týká i podmínek tzv. domácí péče o blízkou osobu a postavení pečujících osob. Náš poradenský systém však nemá pravomoci exekutivy či zákonodárných sborů.
Ráda bych věděla, jestli má poskytovatel sociální služby osobní asistence povinnost hlásit za své uživatele, pokud oni sami nemohou splnit svou povinnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, že nastoupili do zdravotnického zařízení ústavní péče.
A ještě: je nutno, aby příjemce příspěvku na péči hlásil toto, když je v ústavním zdravotnickém zařízení jen několik dní a ne celý kalendářní měsíc?
A ještě prosím odpověď na třetí dotaz: náleží příspěvek na péči příjemci-dospělé osobě, která v ústavním zdravotnickém zařízení je s osobou, která o něho v tomto zařízení celodenně pečuje? Děkuji za odpovědi.
Ve smyslu pobírání příspěvku na péči, resp. hlášení změn v rozhodných skutečnostech se jedná o novou povinnost zakotvenou ust. § 21a zákona. Podle něj:
"Osoba blízká nebo jiná fyzická osoba uvedená v § 83, která poskytuje oprávněné osobě pomoc, je povinna písemně ohlásit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností přijetí oprávněné osoby do ústavní péče zdravotnického zařízení, do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, vzetí do vazby nebo nástup k výkonu trestu odnětí svobody, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala, pokud tuto povinnost nemůže splnit příjemce příspěvku podle § 21 odst. 2 písm. a);
§ 21 odst 2) písm. a) Příjemce příspěvku je povinen a) písemně ohlásit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, tuto povinnost má i zařízení sociálních služeb uvedené v § 48 až 51, jestliže poskytuje oprávněné osobě pobytové sociální služby.“
Zdůrazňuji, že se jedná o poskytovatele pobytových sociálních služeb.
Nyní ještě k úpravě "nevyplácení" příspěvku na péči při pobytu oprávněné osoby v ústavním zdravotnickém zařízení:
§ 14 (1) Příspěvek se nevyplácí, jestliže oprávněná osoba je po celý kalendářní měsíc v ústavní péči zdravotnického zařízení, nejde-li o poskytování sociálních služeb podle § 52, ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, s výjimkou dětského domova, nebo je ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém některá z těchto skutečností nastala, pokud k tomuto dni trvá. Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato skutečnost netrvala po celý kalendářní měsíc.
Z uvedeného je rovněž zřejmé, že - dikcí zákona - není rozhodující, zda osoba péči osobě závislé poskytující je či není hospitalizována s osobou o níž pečuje. Je pravdou, že zde dochází k nemístné tvrdosti zákona, kdy je příspěvek odebrán, přestože fyzická osoba (příbuzný) osobě závislé na péči tuto péči v nemocnici, lázních apod. poskytuje - neboť bez této pomoci by ani léčba možná nebyla.
Lze však - nyní oprávněně - požadovat- aby zdravotnické zařízení tyto služby (asistence, doprovod, péče) v průběhu léčby poskytovalo!
Mám zdravotně postiženého otce(63 let- dle tabulek důchodový věk), který potřebuje stálou péči (III.stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby). Od roku 2006 je umístěn v DD se zvýšenou péčí. Smlouvu má uzavřenou v únoru 2007 s tím, že může být vypovězena pouze oboustranně nebo při porušení podmínek. Nyní jsme se dověděli, že si DD upravil svá vnitřní kritéria týkající se věku klientů (od 65 let), které otec nesplňuje jelikož je "mladý". Chtějí, abychom si našli jiné zařízení. A tak abychom už hledali i další zařízení až bude zase za 2 roky starý? Mají na to právo ?Jak se máme bránit ? Děkuji mnohokrát za odpověď.
Váš dotaz není zcela zřejmý, bylo by vhodné - to říkám již nyní - abyste se přímo se zněním smlouvy dostavila na některou z našich poraden a tam na místě - se znalostí přesného textu práv a povinností, které jste si sjednali -jsme Vám mohli poradit.
Obecně říkám, že samotná změna vnitřních kritérií - vnitřních norem -v zařízení nemůže být důvodem pro odstoupení od smlouvy nebo pro podání výpovědi. Navíc - spočívá -li tato změna kritérií jedině v tom, že "posunuli" věkovou hranici přijetí (je otázkou, zda se nejedná o diskriminaci z důvodu věku) - pak se to nemůže týkat jedinců již v zařízeních ubytovaných - ale pouze (a to si stále ještě s možností, že i toto je protiprávní) těch, kteří budou se zařízením sjednávat novou smlouvu.
Prosím - kontaktujte našeho poradce. Váš případ je zároveň klasickou ukázkou toho, jak je důležité věnovat pozornost smluvnímu ujednání upravujícímu vztahy při poskytování sociálních služeb.
Pracuji jako PSP v domově pro seniory. Chtěla by jsem se zeptat z vlastní iniciativy, jakým způsobem se vytvářejí standardy.Mám osnovu standardů pro poskytovatele soc.služeb.Ale nevím jak na to,když bychom si na našem oddělení chtěli vytvořit svoje standardy.Děkuji.
Vaše stručná otázka má velmi složitou odpověď. Tvorba standardů je složitý a měl by být i dlouhodobý proces na němž se podílejí všichni zaměstnanci poskytovatele služeb. Měli byste být - ale už dříve ! - proškoleni v otázkách tvorby jednotlivých standardů. Dosud neexistují tzv. druhové standardy sociálních služeb - např. pro domovy pro zdravotně postižené nebo domovy pro seniory apod. Existují Vám jistě známé "národní" - tedy značně rámcové standardy sociálních služeb.
Měla byste se informovat u vedoucího pracovníka ve Vaší organizaci. Opakuji - je s podivem, pokud již druhý rok po účinnosti zákona o sociálních službách nemáte vlastní metodiku standardů zvládnutu a tyto vypracovány. Neexistence standardů kvality - a jejich nedodržování - je důvodem pro odebrání registrace.
Nevím, zda se obracím správně, ale snažím se dohledat potřebné informace týkající se vzdělání k výkonu povolání sociálního pracovníka v souvislosti se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Nejsem jsem si totiž zcela jista, zda mé ukončené vysokoškolské studium požadovanému vzdělání pro výkon profese sociálního pracovníka odpovídá. Věřím, že mi budete moci pomoci popř. budete moci nasměrovat na někoho, kdo mi fundovaně poradí.
V současné době jsem od roku 2006 zaměstnána podle pracovní smlouvy na pozici sociální pracovnice v oblasti odborného sociálního poradenství. Můj pracovní poměr na stávajícím pracovišti bude končit a v nejbližší době bych měla být zaměstnána na obdobném postu.
Co se týká mého vzdělání. Před více jak rokem jsem ukončila magisterské studium na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Studovala jsem obor Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby, název oboru se následujícího roku změnil na Rehabilitační - psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby. V průběhu studia jsem úspěšně složila státní zkoušky ze sociální politiky, sociální práce a dalších předmětů souvisejících se sociální prací.
Nevím, zda toto postačí jako splnění podmínek pro výkon povolání sociálního pracovníka dle výše uvedeného zákona a nebo si budu muset další vzdělání ještě doplnit.
Děkuji za případné informace a Váš čas.
Kvalifikační předpoklady upravuje zákon o sociálních službách, konkrétně se jedná o znění paragrafu 110. Z něj uvádím:
(4) Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je
a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu 40) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,
b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu 41),
c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b),
d) u manželského a rodinného poradce vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví.
(5) Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu 42).
Z uvedeného je patrné, že není - z pohledu zákona - rozhodující název studijního oboru, ale název studijního PROGRAMU. Ten byste měla na diplomu nalézt., pokud, tedy jste absolvovala studium v některým z programů uvedených v písm. b tohoto odstavce, splňujete odbornou část kvalifikace.
Je zaměstnanec povinen se účastnit tzv. supervize, pořádané zaměstnavatelem? Děkuji.
Na stručný dotaz stručná odpověď (byť se netýká poradenství uživatelům sociálních služeb): zaměstnance je povinen zúčastňovat se akcí pořádaných zaměstnavatelem a plnit jeho příkazy související s výkonem jeho činnosti. Tedy i supervize. Vše má však i další souvislost vzhledem k náplni práce daného zaměstnance a organizací pracovní doby.
Dobrý den, je v nějakém zákoně nebo vyhlášce přesně definováno, že týdenní pobyt je od pondělí do pátku. Děkují.
Váš dotaz je krátký, ale docela zajímavý. V zákonu ani vyhlášce v § 13 resp. § 47 není uvedeno, že tzv. týdenní stacionáře zahrnují časový úsek od pondělí do pátku.
Jsem absolventkou magisterského oboru sociální antropologie a dle zákona 108/06 nemám dostatečnou kvalifikaci pro práci v sociálních službách. Chtěla bych si dodělat kvalifikační kurz v Brně, ovšem nevím, na koho se mám obrátit a kolik by to stálo. Momentálně jsem vedená na Úřadu práce a zajímalo by mě, zda by mi mohl úřad kurz platit, či alespoň přispět. Děkuji za odpověď.
Pro výkon práce sociálního pracovníka musíte skutečně absolvovat vzdělávání - vzdělávací kurzy v rozsahu stanoveném zákonem. Je jistě i možné, aby Vám na obdobný kurz přispěl úřad práce - ale to je vždy v závislosti na místní konkrétní situaci - jiná je v Brně a jiná např. v Mostě a také vzhledem k délce Vaší nezaměstnanosti, k původní kvalifikaci apod. To nelze takto na dálku posoudit. Kurzy pořádají nejrůznější organizace. Jejich seznam by Vám snad mohli za nějaký čas poskytnout na Ministerstvu práce a sociálních věcí - www.mpsv.cz - neboť tam je nutno požádat o akreditaci takového vzdělávacího kurzu. Domnívám se však, že zatím taková databáze ještě není k dispozici, neboť i udělování akreditací je ve značném skluzu.
Chtěla bych vědět, jak je ze zákona o sociálních službách řešeno poskytování těchto služeb v případě, že je starý občan umístěn v domově důchodců, má přiznán nejvyšší stupeň závislosti na péči a sám pro svůj zdravotní stav není schopen si žádnou službu sjednat (u postižených např. Alzeimerem). Není mi známo, že by v domově důchodců došlo ke zvýšení počtu zaměstnanců a ani smluvně zajištěni další, kteří by mohli těmto nemohoucím zajistit nějakou zvýšenou individuální péči. Na co vlastně DD může peníze určené na tyto služby ve prospěch takto postiženého člověka použít a jak případně postupovat v jednání s DD, aby zvýšená péče byla pro klienta zajištěna v celém rozsahu, kterou zákon umožňuje. Děkuji za odpověď.
Vašemu dotazu přesně nerozumím, ale pokusím se zareagovat. Ptáte se - v první větě "sám není schopen si žádnou službu sjednat" - tady je základ. Občan, jenž využívá služeb pobytového zařízení - zde asi celoročního typu "domov pro seniory" uzavírá se zařízením smlouvu o poskytování sociální služby, která musí - ze zákona - obsahovat i rozsah a tedy obsah jemu poskytovaných sociálních služeb! Tento rozsah je potřebné i individualizovat - např. v příloze smlouvy jako tzv. individuální plán rozvoje klienta. Přitom se jedná o úkony péče, které uživatel mj. "hradí" převodem celé částky příspěvku na péči poskytovateli!
Rozumím tomu tak, že zřejmě se domníváte - a možná i důvodně - že vlastně Váš domov pro seniory nic takového, co by bylo možno za úkony péče považovat pro Vašeho příbuzného nedělá... To je ovšem další otázka - buď nemáte informace, zařízení Vám - nebo uživatelům - nedokáže vysvětlit, jaké úkony péče poskytuje - anebo zařízení je neposkytuje. Což ovšem nelze z tohoto dopisu posoudit. Lze jen konstatovat - zařízení je povinno plnit povinnosti stanovené zákonem - a mezi nimi je povinnost poskytovat tyto služby základní a zásadní!
Ptáte se "jak postupovat v jednání s domovem". Odpovídám: jako svrchovaný uživatel služby. Jako člověk, který si uvědomuje, že podpisem smlouvy o poskytování služby na dlouhou dobu ovlivňuje svůj osud do budoucna!
Chápu, že to v praxi bývá leckdy obtížné. Proto - navštivte našeho nejbližšího poradce pro uživatele sociálních služeb a dohodněte si s ním konzultaci.
Kam řadit Kluby pro seniory a zdrav.postižené?
Jsme Klub pro hluchoslepé. Podle mého zvážení bych Kluby zařadila pod § 66 Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Tato služba není podmíněna v § 91 písemnou smlouvou. Tudíž předpokládám, že návštěva či využívání akcí klubu pro zdravotně postižené by mohlo být podmíněno např. pouze členstvím, průkazkou ZTP/P, ZTP a smlouvy uzavírat netřeba. Děkuji za odpověď.
Jestliže budeme hovořit o Sociálně aktivizačních službách pro seniory a osoby se zdravotním postižením, pak skutečně není zákonem stanovena povinnost uzavírat smlouvu, a to dokonce ani když o to požádá jedna smluvní strana - musí souhlasit - mít zájem ji uzavřít strany obě.
Je zřejmé, že pro systém akreditace a souvisejících aktivit (standardy apod.) budete muset cílovou skupinu nějakým způsobem vymezit. Z logiky věci vyplývá, že by se mělo jednat
a) o občany se zdravotním postižením (např. tzv. průkazky)
b) seniory (např. nad určitou věkovou hranici)
Vhodné však je i uvést institut příspěvku na péči - jako svého druhu nové klasifikace jak občanů se z.p. tak seniorů.
Případnou variantu či verzi smlouvy, nebo např. jen evidenčního listu apod. můžete zvážit po určitém období v závislosti na skutečném obsahu Vaší činnosti a Vám i nabízených služeb.
Klientka s příspěvkem na péči II. stupně je uživatelem služby podle § 32 vyhlášky 505/2006 Sb. (sociálně terapeutická dílna). Služba je bezplatná, je možné za "fakultativní činnosti" nasmlouvat konkrétní služby, které by byly hrazeny z příspěvku na péči, např. cvičení, využití masážní vany, bazénu, tělocvičny...?
Je otázkou, zda ve Vašem případě nepůjde o činnosti předpokládané v odst. 1 písm. d) bod 1 a 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Vždyť např. ve vyhlášce uvedený nácvik a upevňování motorických schopností je nepochybně i cvičením, které Vy uvažujete zpoplatnit, stejně jako např. příliš obecné „využívání tělocvičny“.
S uživatelem služby budete uzavírat smlouvu o poskytování sociální služby. Je věcí ujednání obou stran (ovšem při respektování obecné právní úpravy), jaké činnosti budou ochotny považovat za činnosti, které nepředstavují sociální služby vymezené zákonem a vyhláškou, a které bude uživatel ochoten uhradit. Z povahy věci však vyplývá, že případná nedohoda na tzv. fakultativních aktivitách (nad rámec stanovený zákonem a vyhláškou), a z něj vyplývající rozhodnutí uživatele, že tyto činnosti nebude hradit, nemůže být důvodem k odmítnutí uzavření smlouvy o poskytování sociální služby. Naopak – v případě, že by poskytovatel inkasoval od uživatele platby za služby, které jsou dle zákona poskytovány bezplatně, případně vyžadoval vyšší platby za služby než je vyhláškou a zákonem stanoveno – vystavuje se rizikům spojeným s neplněním standardů sociálních služeb a souvisejícími problémy s registrací.
